مصحف الثريا

بِسْمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحْمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ وَٱلْفَجْرِ ۝١

Při úsvitu

وَلَيَالٍ عَشْرٍۢ ۝٢

a při nocích deseti

وَٱلشَّفْعِ وَٱلْوَتْرِ ۝۳

a při spárovaném a jedinečném

وَٱلَّيْلِ إِذَا يَسْرِ ۝٤

a při noci, když ubíhá!

هَلْ فِى ذَٰلِكَ قَسَمٌۭ لِّذِى حِجْرٍ ۝٥

Což není v tom pro člověka rozvážného přísaha?

أَلَمْ تَرَ كَيْفَ فَعَلَ رَبُّكَ بِعَادٍ ۝٦

Neviděls, co učinil Pán tvůj ´Ádovcům

إِرَمَ ذَاتِ ٱلْعِمَادِ ۝۷

Iramu, jenž proslul sloupy svými,

ٱلَّتِى لَمْ يُخْلَقْ مِثْلُهَا فِى ٱلْبِلَٰدِ ۝۸

jimž nic podobného nebylo stvořeno v žádné zemi,

وَثَمُودَ ٱلَّذِينَ جَابُوا۟ ٱلصَّخْرَ بِٱلْوَادِ ۝۹

a kmeni Thamúd, jenž skály v údolí prorážel,

وَفِرْعَوْنَ ذِى ٱلْأَوْتَادِ ۝١۰

a Faraónovi, který na kůly narážel,

ٱلَّذِينَ طَغَوْا۟ فِى ٱلْبِلَٰدِ ۝١١

a těm, kdož v zemích vzpurní byli

فَأَكْثَرُوا۟ فِيهَا ٱلْفَسَادَ ۝١٢

a pohoršení v nich pak šířili?

فَصَبَّ عَلَيْهِمْ رَبُّكَ سَوْطَ عَذَابٍ ۝١۳

Však Pán tvůj proti nim důtky trestající rozpoutal,

إِنَّ رَبَّكَ لَبِٱلْمِرْصَادِ ۝١٤

neb Pán tvůj neustále na číhané stál.

فَأَمَّا ٱلْإِنسَٰنُ إِذَا مَا ٱبْتَلَىٰهُ رَبُّهُۥ فَأَكْرَمَهُۥ وَنَعَّمَهُۥ فَيَقُولُ رَبِّىٓ أَكْرَمَنِ ۝١٥

Co člověka se týče, když Pán jeho jej zkoušce podrobuje a štědrosti a dobrodiním jeho zahrnuje, pak on hovoří: "Pán můj mi poctu prokazuje.

وَأَمَّآ إِذَا مَا ٱبْتَلَىٰهُ فَقَدَرَ عَلَيْهِ رِزْقَهُۥ فَيَقُولُ رَبِّىٓ أَهَٰنَنِ ۝١٦

Když naopak jej zkouší tím, že příděl obživy mu odměřuje, pak on hovoří: "Pán můj mě ponižuje."

كَلَّا ۖ بَل لَّا تُكْرِمُونَ ٱلْيَتِيمَ ۝١۷

Však pozor! Vždyť vy sirotky nectíte,

وَلَا تَحَٰٓضُّونَ عَلَىٰ طَعَامِ ٱلْمِسْكِينِ ۝١۸

ani k nakrmení nuzných se navzájem nevybízíte

وَتَأْكُلُونَ ٱلتُّرَاثَ أَكْلًۭا لَّمًّۭا ۝١۹

však dědictví slabých nenasytně pohlcujete

وَتُحِبُّونَ ٱلْمَالَ حُبًّۭا جَمًّۭا ۝٢۰

a jen bohatství v lásce vášnivé máte.

كَلَّآ إِذَا دُكَّتِ ٱلْأَرْضُ دَكًّۭا دَكًّۭا ۝٢١

Však pozor! Až země bude rozdrcena ranou za ranou

وَجَآءَ رَبُّكَ وَٱلْمَلَكُ صَفًّۭا صَفًّۭا ۝٢٢

a přijde Pán tvůj i andělé, řada za řadou,

وَجِا۟ىٓءَ يَوْمَئِذٍۭ بِجَهَنَّمَ ۚ يَوْمَئِذٍۢ يَتَذَكَّرُ ٱلْإِنسَٰنُ وَأَنَّىٰ لَهُ ٱلذِّكْرَىٰ ۝٢۳

a až v ten den bude peklo předvedeno, tehdy si člověk připomene - však co bude mu připomínání platno?

يَقُولُ يَٰلَيْتَنِى قَدَّمْتُ لِحَيَاتِى ۝٢٤

I zvolá: "Kéž bych měl na život budoucí něco předem připraveno!"

فَيَوْمَئِذٍۢ لَّا يُعَذِّبُ عَذَابَهُۥٓ أَحَدٌۭ ۝٢٥

V ten den takovým trestem nebude nikdo potrestán

وَلَا يُوثِقُ وَثَاقَهُۥٓ أَحَدٌۭ ۝٢٦

a nikdo takovými okovy spoután!

يَٰٓأَيَّتُهَا ٱلنَّفْسُ ٱلْمُطْمَئِنَّةُ ۝٢۷

A ty, duše usmířená,

ٱرْجِعِىٓ إِلَىٰ رَبِّكِ رَاضِيَةًۭ مَّرْضِيَّةًۭ ۝٢۸

vrať se k Pánu svému v zalíbení a spokojená!

فَٱدْخُلِى فِى عِبَٰدِى ۝٢۹

Vstup mezi služebníky mé

وَٱدْخُلِى جَنَّتِى ۝۳۰

a vejdi do zahrady mé!